Dvojčíslo přináší dvojnásobnou dávku událostí, které nás zavedou do období nadšení a tlaku na zakládání Jednotných zemědělských družstev (JZD). I po dvou letech od zavedení těchto opatření slyšíme stále stejné argumenty o výhodách kolektivního hospodaření. JZD se rozšiřují, tentokrát již 12 obcí dobrovolně a spontánně rozoralo své meze. Samozřejmě, dobrovolně.
Jako vždy se zdůrazňuje, že přesvědčený družstevník je základní zárukou trvalého rozvoje družstva, a proto je potřeba získat drobné a střední rolníky přesvědčivými argumenty. Zároveň se nezapomíná pochválit úspěchy některých obcí, konkrétně Všeliby a Hořičky, kde se družstva daří, zatímco na jiných místech se ještě setkáváme s odporem.
Pohled do JZD v praxi je fascinující. V některých vesnicích jsou kontrolory vítáni s nadšením, jinde ne tak docela. Například v Provodově panuje mezi některými soudruhy skleslost, zatímco soudružky plné elánu doufají v úspěch. Ve Zájezdě funkcionáře ani nenajdou, zato v JZD Velké Poříčí se setkají se soudruhem, který svým výkonem překvapuje – ani jeho šediny ho nezastavily před rychlým naskočením na motocykl a ukázkou práce v plném tempu.
Zábavným momentem je příběh z Velkého Poříčí, kde soudruha Koletu našli doma ve stodole, kde „hospodařil“ s brigádnicí. Jeho energie, navzdory věku, je obdivuhodná – okamžitě sedá na motorku a vede kontrolu na pole.
Z textu je cítit narůstající tlak na pracovníky JZD, což je patrné i z hesel a motivačních sloganů. „Okres Náchod výkup splní, včas a lépe jako loni!“ přináší nápadné echo, které připomíná slavné filmové citáty z kultovních sérií.
Postupně se však do rétoriky vkrádají i temnější tóny. Ne všude je nadšení takové, jak by strana chtěla. V některých vesnicích, kde zatím JZD nevznikla, je odpor patrný. V Malé Skalici se například zemědělci snaží odolávat agitaci, ovšem agitátoři neváhají a přesvědčují je argumenty o výhodách kolektivního hospodaření a rozdílech mezi dluhem za první republiky a státními půjčkami družstevníkům.
V závěru přichází i dramatický moment, kdy paní Čepelková padá v mdlobách v reakci na probíhající diskusi o JZD. Její teatrální gesto však soudruzi rychle odhalí jako pokus o narušení pokrokového procesu, přičemž její rodinné pozadí – dcera provdaná za továrníka – je soudruhy vykresleno jako důkaz jejího třídního původu a tedy i nepřátelského postoje k režimu.
Závěrem se ukazuje, že stále více sílí tlak na společnou práci v JZD, ale zároveň narůstá i frustrace těch, kteří se snaží tomuto systému odolat. Základní motivací je představa, že kolektivní práce je tou nejlepší cestou k míru a prosperitě, což se neustále opakuje jako hlavní argument, byť pod ním stále víc prosvítají záblesky nátlaku a hrozeb.
Co si o tomto novém dvojčísle myslíte vy? Zdá se, že se rétorika přiostřuje a mezi řádky se čím dál více objevují výhrůžky.
Napsat komentář