Úvod
Franz Conrad von Hötzendorf je jednou z nejkontroverznějších postav Rakousko-Uherské armády. Ačkoli byl ve své době oslavován jako vojenský génius, moderní historikové jeho přínos hodnotí spíše kriticky. V této seminární práci se zaměříme na život a vojenskou kariéru Franze Conrada von Hötzendorfa, s důrazem na jeho roli v první světové válce, kde jeho rozhodnutí zásadně ovlivnila průběh a výsledek konfliktu.
Životní začátky a vojenský výcvik
Franz Conrad von Hötzendorf se narodil 11. listopadu 1852 ve Vídni, do významné rakouské vojenské rodiny. Jeho otec Franz Xaver Conrad byl plukovníkem husarů a bojoval v bitvě u Lipska (1813) i během revoluce roku 1848. Tento rodinný odkaz Conrada předurčil k vojenské kariéře. Po absolvování Tereziánské vojenské akademie, založené Marií Terezií v roce 1751, vstoupil do rakousko-uherské armády. Během své vojenské kariéry se projevil jako ambiciózní důstojník, který věnoval mnoho času studiu vojenské strategie a přírodních věd, včetně Darwinovy evoluční teorie.
Vzestup k moci
V roce 1878 se Conrad účastnil okupačních operací v Bosně a Hercegovině a Novopazarském sandžaku, kde se etabloval jako schopný velitel. Postupně získával vyšší hodnosti, včetně pozice náčelníka štábu 11. pěší divize v Lembergu. Jeho vojenské dovednosti byly uznávány, avšak v roce 1900 začaly pochybnosti o jeho duševním zdraví, které se zhoršily po smrti jeho první manželky Vilmy v roce 1905.
Teoretik bez praxe
Conrad, stejně jako mnoho jiných důstojníků té doby, trpěl nedostatkem praktických bojových zkušeností. Navzdory tomu se zapsal do dějin jako jeden z předních vojenských teoretiků své doby, přičemž jeho práce na pěší taktice byla široce uznávaná. V roce 1907 vstoupil do milostného vztahu s italskou aristokratkou Virginii von Reininghaus, což vyvolalo v rakouské společnosti vlnu nevole. Tento vztah ovlivnil i jeho postavení v armádě.
Příprava na válku a politické selhání
Conrad se stal náčelníkem generálního štábu v roce 1908 a aktivně prosazoval preventivní válku proti Itálii a Srbsku. Jeho myšlenky byly často v rozporu s rakouskou vládní politikou, a nakonec byl v roce 1911 z generálního štábu vyloučen. Po smrti ministra zahraničí Aloise Lexe von Aehrenthala se však v roce 1912 vrátil zpět do velení.
Přestože byl považován za vojenského teoretika, politicky byl neschopný. Historik John Leslie ho popisuje jako samotáře, který si nedokázal zajistit politickou podporu, což mu značně ztížilo jeho působení na velitelských pozicích.
První světová válka
Conrad hrál klíčovou roli v plánování první světové války, ale jeho plány byly často přehnaně optimistické a nerealistické. Například jeho předpoklad, že Rakousko-Uhersko zmobilizuje svou armádu za pouhé dva týdny, a že Rusko bude potřebovat měsíc, se ukázal být katastrofálně chybný. Ruská armáda se ukázala být mnohem rychlejší a efektivnější, což vedlo k těžkým porážkám Rakousko-Uherska.
Conradův podíl na válce je spojen především s katastrofálními kampaněmi na východní frontě, kde podcenil ruské síly a způsobil ztrátu obrovského počtu rakouských vojáků. Bitva o Halič a Brusilovova ofenzíva byly jen dvě z mnoha epizod, které odhalily Conradovu neschopnost strategicky řídit válku. Jeho přehnané sebevědomí a podcenění nepřítele vedlo k porážkám, které Rakousko-Uhersku způsobily vážné ztráty.
Kritika a pozdější léta
Po mnoha neúspěších byl Conrad v roce 1918 nahrazen a odvolán ze služby. Vláda ho sice jmenovala hrabětem, ale jeho vojenská kariéra byla u konce. Po válce se snažil zbavit odpovědnosti za její průběh a obviňoval císařský dvůr a politiky.
Historik Gunther Rothenberg ve svém výzkumu označuje Conrada za vojenského teoretika, který trpěl grandiózními představami a jeho plány často podceňovaly nebezpečí nepřátelských armád. I přes jeho chyby měl Conrad své příznivce, včetně sovětského generála Borise Shaposhnikova a německého generála Paula von Hindenburga, kteří ho považovali za brilantního vojenského stratéga, který měl pouze smůlu na neschopnou armádu.
Závěr
Franz Conrad von Hötzendorf byl složitou a kontroverzní postavou. Jeho přínos k první světové válce je těžké zcela odmítnout, ale zároveň nelze ignorovat jeho klíčové chyby, které přispěly k neúspěchu Rakousko-Uherska v konfliktu. Jeho životní příběh slouží jako připomínka toho, že i ti, kteří jsou považováni za geniální stratégy, mohou selhat, pokud podcení realitu války.
Napsat komentář