Constitutio Criminalis Theresiana, nebo také Hrdelní řád Marie Terezie, byl trestní zákoník přijatý v roce 1768 ve Vídni. Tento zákoník, který vstoupil v platnost 31. prosince téhož roku, byl přestože zamítnutý státním radou a státní kanceláří pro svou zaostalost, přijat a aplikován. Zákoník měl zajímavou povahu – na jednu stranu se tvářil moderně, na druhou stranu však obsahoval četné barbarské prvky, které odrážely tehdejší feudální přežitky a krutost.
Historie a Kontext
Constitutio Criminalis Theresiana vznikla za vlády Marie Terezie, ačkoliv byla inspirována modernějšími myšlenkami, jako byly názory Cesare Beccarii, který v této době napsal svou významnou práci „O zločinech a trestech“. Beccariův odpor vůči trestu smrti a jeho základy moderní penologie nebyly v tomto zákoníku zohledněny, což odráželo konzervativní přístup Marie Terezie.
Tereziánský zákoník, na rozdíl od Josefinského trestního zákoníku z roku 1707, platil pro všechna habsburská území kromě Uher. Přinesl přísnější předpisy než Hrdelní řád Josefa I. a obsahoval i přílohu s návody k mučení, což ukazuje na jeho barbarský charakter.
Obsah a Struktura Zákoníku
Constitutio Criminalis Theresiana se dělí na dvě části:
- Díl první – O hrdelním pokračování: Tato část obsahuje obecné definice deliktů, popisy trestů, přitěžující a polehčující okolnosti.
- Díl druhý – O hrdelních přečiněních obzvláště a jejich trestech: Tato část se zaměřuje na skutkové podstaty jednotlivých deliktů a zahrnuje i přílohu s návody k mučení.
Zákoník byl zastaralý i v době svého vzniku a obsahoval mnoho feudálních prvků. Tresty byly často kruté a nemoderne, a to včetně upalování, čtvrcení, zahrabávání zaživa a trhání prsou u žen. Tresty byly často nepoměrné k závažnosti provinění a mučení mělo odstrašující účinek.
Principy a Zásady
Tereziánský zákoník postrádal zásadu nullum crimen sine lege (Žádný trestný čin bez zákona), což znamenalo, že soudci mohli stíhat i za činy, které nebyly v zákoně explicitně uvedeny. Důležitými prvky byly:
- Polehčující okolnosti: věk, opilství, spánek, nevědomost, omyl.
- Přísná pravidla pro děti: Od 7 do 14 let neexistoval hrdelní trest, ale děti byly stále trestně odpovědné. Po dosažení 14 let mohly být trestány přísněji podle toho, zda se blížily k věku 7 nebo 14 let.
- Nedostatek rozlišení mezi muži a ženami: Na rozdíl od Josefinského zákoníku, Tereziánský zákoník nerozlišoval trestní odpovědnost na základě pohlaví.
Tresty a Mučení
Tresty zahrnovaly širokou škálu krutých a nelidských metod, včetně:
- Přetěžké tresty: upálení zaživa, čtvrcení, lámání kolem.
- Těžké tresty: oběšení, stětí, žalář do konce života.
- Mírnější tresty: tělesné tresty jako mrskačky, cejchování, useknutí údu.
Přílohy zákoníku obsahovaly podrobné návody k mučení, včetně použití palečnice, španělské boty, a skřipce. Některé z těchto metod zahrnovaly fyzické mučení a zneužívání, které byly vizualizovány v obrázcích a popisech v zákoníku.
Změny a Vývoj
V roce 1776 bylo mučení zakázáno a Tereziánský zákoník byl částečně změněn. V roce 1787 byl nahrazen Obecným soudním řádem kriminálním, který zcela zrušil mučení a přistoupil k modernějším právním praktikám.
Závěr
Constitutio Criminalis Theresiana představuje fascinující příklad trestního práva 18. století, které je na jedné straně moderní a na druhé straně zaostalé a kruté. Je to odraz doby, kdy se trestní právo stále vyvíjelo a kdy bylo potřeba přehodnotit mnohé z historických praktik. Tereziánský zákoník se postupně stal překonaným, což vedlo k zavedení modernějších právních standardů a lidských práv.
Tato práce nám umožňuje pochopit nejen historické aspekty trestního práva, ale také vývoj lidského myšlení a přístupů k trestání v průběhu času.
Napsat komentář