František Martin Pelcl (1734–1801) byl významným českým historikem, spisovatelem a filologem, který měl zásadní vliv na vývoj české historiografie a jazyka. Tato práce se zaměřuje na jeho život, kariéru a důležitost v českých dějinách, a zároveň se pokusí odpovědět na otázky spojené s jeho životními podmínkami, jako například proč mu nestačilo 500 zlatých ročně, jaký byl jeho osobní život a jaké významné dílo po sobě zanechal.
1. Život Františka Martina Pelcla
František Martin Pelcl se narodil 11. listopadu 1734 v Rychnově nad Kněžnou. Jeho otec František Adam Pelcl byl soukeník, tedy výrobce a prodejce sukna, což byla tehdy ceněná a praktická textilie. O jeho matce víme pouze to, že se jmenovala Elizabetha, příjmení bohužel není v historických pramenech uvedeno, což však nebylo v této době neobvyklé. Pelcl měl také úspěšného mladšího bratra Josefa, který se stal rakouským spisovatelem a státním úředníkem, ačkoliv se bratři dle dostupných informací nestýkali.
2. Studia a kariéra
Pelclova vzdělávací cesta začala v místní škole a pokračovala na gymnáziu v Hradci Králové. Zde, ve svých 16 letech, začal studovat na relativně novém gymnáziu. Po ukončení tohoto studia pokračoval na vyšším gymnáziu v Praze. Během svých studií si Pelcl vydělával jako domácí učitel a později se stal hofmistrem u šlechtické rodiny Šternberků. V této roli nejenže vychovával děti, ale také procházel rozsáhlou knihovnu Šternberků, což mu poskytlo příležitost prohloubit své znalosti o české historii.
Pelcl působil také u rodiny Nosticů, kde zastával roli knihovníka a archiváře. Spolu s Josefem Dobrovským uspořádal archiv a katalogizoval historické dokumenty. Tato práce mu umožnila přístup k důležitým kontaktům a přispěla k jeho kariérnímu růstu.
3. Důvody finanční tísně
Jednou z nejobdivuhodnějších věcí v Pelclově životě je paradox, že i když měl relativně dobré příjmy – například 500 zlatých ročně od Nosticů – často se ocital ve finanční tísni. V roce 1790, po ukončení výuky dětí v rodině Nosticů, musel Pelcl živit svou rodinu, což čítalo manželku Františku Schindlerovou a osm dětí. Přestože měl zajištěno ubytování a stravu, zdá se, že špatné hospodaření s penězi a velké rodinné náklady vedly k finančním problémům. Ve srovnání s průměrným příjmem dělníků a řemeslníků, jak bylo uvedeno výše, měl Pelcl dostatečné prostředky na pohodlný život, avšak jeho situace svědčí o špatném plánování nebo nadměrném utrácení.
4. Akademická dráha
Pelcl se do povědomí české akademické obce dostal až ve svých 59 letech, kdy se stal prvním profesorem českého jazyka na Karlově univerzitě. V roce 1792 byl jmenován na tuto pozici, přičemž vedl přednášky a vydal několik významných učebnic, jako například Nový způsob výkladu druhů českého skloňování (1793) a Lehrgebäude der böhmischen Sprache (1795). Svými pracemi se zasloužil o zlepšení výuky češtiny a historiografie.
5. Dědictví a závěr
František Martin Pelcl je považován za jednoho z klíčových představitelů českého obrození, přestože sám nebyl aktivním politickým reformátorem. Jeho dílo, včetně Nové kroniky české a dalších spisů, položilo základy pro budoucí rozvoj české historiografie. Přestože jeho finanční situace v posledních letech života nebyla ideální a jeho zdraví se zhoršovalo, zanechal po sobě rozsáhlé dědictví jak v oblasti českého jazyka, tak historických věd.
Pelcl zemřel 24. února 1801 ve věku 67 let a byl pochován na malostranském hřbitově v Praze.
Závěr
František Martin Pelcl byl jednou z předních postav české historiografie a jazykovědy v období osvícenství. Přestože se musel vyrovnávat s finančními problémy, zanechal po sobě rozsáhlé dílo, které i dnes ovlivňuje historický výzkum a výuku českého jazyka. Pelclův život je příkladem oddanosti vědě a vzdělávání navzdory osobním obtížím a finančním překážkám.
Napsat komentář