Primo Levi, italský chemik a spisovatel, se stal jedním z nejvýznamnějších hlasů literatury 20. století. Jeho zkušenosti jako přeživší holocaustu a jeho literární dílo, zejména kniha Je-li toto člověk, poskytují cenné pohledy na hrůzy koncentračních táborů a jejich dopad na lidskou existenci. Tato seminární práce se zaměřuje na Leviho život, jeho literární kariéru a vliv jeho díla na literaturu a paměť holocaustu.
Raný život a vzdělání
Primo Levi se narodil 31. července 1919 v Turíně v Itálii do rodiny liberálních židů. Jeho otec Cesare pracoval ve fabrice a matka Ester byla vášnivou čtenářkou a hudebnicí. Rodina žila v apartmánu Corso Re Umberto č. 75, kde Levi strávil většinu svého života. V roce 1921 se mu narodila sestra Anna Marie, se kterou měl celoživotní blízký vztah.
Levi nastoupil na základní školu Felice Rignon a následně na královské gymnázium Massimo d’Azeglio. Jeho nadání a inteligence byly zřejmé, ale jako jediný žid v třídě čelil šikaně. Později pokračoval na Liceu Classica D’Azeglia, kde se rozhodl stát chemikem, inspirován knihou O povaze věcí od Sira Williama Bragga.
Vzdělání a fašistické zákony
V roce 1937 Levi čelil obtížím kvůli fašistickým zákonům a musel vstoupit do Balilly, fašistické organizace pro mladé. Po přijetí rasových zákonů v roce 1938 byl vyloučen z fašistické milice. Studium chemie na Turínské univerzitě pokračovalo i přes zvyšující se obtíže a Levi se podařilo získat PhD v roce 1941.
Druhá světová válka a koncentrační tábory
Po nástupu Itálie do války v roce 1940 a vyhlášení války Británii a Francii čelil Levi nejen bombardování, ale i zhoršení své situace kvůli rasovým zákonům. V prosinci 1941 přijal práci v azbestovém dole v San Vittore, kde extrahoval nikl, což se později ukázalo jako morálně komplikované. Po smrti otce v březnu 1942 pracoval na projektu v Miláně, který se ukázal jako neefektivní.
V červenci 1943 došlo k politickému převratu v Itálii, a Levi se s rodinou ukryl v horách. V prosinci 1943 byl zatčen jako člen partizánské skupiny a poslán do koncentračního tábora ve Fossoli, odkud byl později deportován do Osvětimi. V táboře strávil 11 měsíců a přežil díky své práci v laboratoři Buna Wekeho.
Po válce a literární kariéra
Levi byl osvobozen 27. ledna 1945, ale domů se vrátil až v říjnu 1945. Po návratu do Turína se setkal s traumatem a zdravotními problémy, včetně syndromu kwashiorkor. Jeho literární kariéra začala psaním knihy Je-li toto člověk, která byla nakonec vydaná v roce 1947. Přestože kniha byla zpočátku odmítaná, získala uznání a byla přeložena do mnoha jazyků.
Levi pokračoval v psaní a publikoval další významná díla, včetně Příměří (1963) a Il sistema periodico (1975). Jeho literární práce zahrnují nejen vzpomínky na holocaust, ale i fikci a sci-fi, které reflektují jeho filozofické a etické úvahy.
Pozdní léta a odkaz
Leviho pozdní léta byla poznamenána hlubokými depresivními stavy, které byly částečně způsobeny jeho zkušenostmi z koncentračního tábora. Přestože jeho knihy získaly široké uznání a on se stal významnou veřejnou osobností, jeho život byl stále zatížen vzpomínkami na válku. Levi pokračoval v psaní a zůstal aktivní v organizacích, které se zabývaly pamětí holocaustu.
Závěr
Primo Levi zanechal nezapomenutelný odkaz v literatuře a v paměti holocaustu. Jeho schopnost přetavit osobní tragédii do literárních děl, která oslovují a poučují, je příkladem síly lidského ducha. Leviho život a dílo pokračují v inspiraci a výuce, poskytující důležité lekce o lidskosti a odolnosti.
Literatura
- Levi, Primo. Je-li toto člověk. 1947.
- Levi, Primo. Příměří. 1963.
- Levi, Primo. Il sistema periodico. 1975.
- Kovář, Jan. Život a dílo Primo Leviho. Praha: 2010.
- Tóth, Peter. Historie a literatura: Levi a holocaust. Bratislava: 2015.
Napsat komentář