Viktor Frankl, významný psychoterapeut a spisovatel, prožil během druhé světové války nezapomenutelné utrpení, které výrazně ovlivnilo jeho profesní dráhu. Narodil se 26. března 1905 do židovské rodiny ve Vídni. Jeho otec Gabriel Frankl pocházel z Pohořelic u Brna a matka Elsa Lion byla z Prahy. Rodina se přestěhovala do Vídně, kde otec pracoval jako státní úředník. Franklovo dětství nebylo snadné, ale jeho zájem o psychologii se projevil již na gymnáziu.
Po maturitě v roce 1923 pokračoval na Vídeňské univerzitě, kde se začal intenzivně věnovat psychologii. V roce 1924 publikoval svůj první článek v mezinárodním časopisu pro psychoanalýzu a stal se prezidentem Socialistické demokratické strany Rakouska pro středoškolské studenty. V té době se začal odklánět od Freudovské psychoanalýzy a přidal se ke skupině Alfreda Adlera, kde začal rozvíjet svou vlastní teorii – logoterapii.
Franklova kariéra se rozvíjela, když mezi lety 1928 a 1930 organizoval poradny pro mladé lidi v boji proti sebevraždám. Po dokončení školy v roce 1930 pracoval v Steinhofské psychiatrické nemocnici, kde se specializoval na pacienty s myšlenkami na sebevraždu. V roce 1934 byl hodnocen gestapem a automaticky se stal členem rakousko-fašistické vlastenecké fronty, což bylo vyžadováno od státních zaměstnanců.
V roce 1937 otevřel soukromou praxi, ale nacistické připojení Rakouska k Německu mu výrazně zkomplikovalo práci. Jako žid mohl léčit pouze židy a musel přidat jméno Israel. Pracoval v Rothschildské nemocnici, kde se snažil pomáhat lidem vystaveným nacistické eutanázii.
Po svatbě s Tilly Grosser v roce 1941 byla jeho manželka nucena potratit a Frankl se rozhodl zůstat v Evropě, i když měl možnost emigrovat. V září 1942 byl i s rodinou deportován do Terezína, kde se aktivně podílel na pomoci nově příchozím. Po přeložení do Osvětimi přišel o matku a bratra a následně byl přemístěn do Bergen-Belsenu a poté do pobočného tábora Kaufering. V Terezíně a dalších táborech Frankl přežil nespočet útrap a strádání.
Po osvobození v dubnu 1945 se vrátil do Vídně, kde zjistil, že jeho rodina byla téměř úplně vyvražděna. Frankl, díky pomoci přátel, znovu začal pracovat a v roce 1946 publikoval svou knihu „A přesto říci životu ano“, která se stala mezinárodním bestsellerem. Franklova práce popisuje psychologické fáze života vězňů v koncentračních táborech a je založena na jeho osobních zkušenostech.
Jeho logoterapie se zaměřuje na hledání smyslu v životě, i v nejextrémnějších podmínkách. Frankl ve své knize analyzuje tři fáze života v táboře: přijetí do tábora, život v lágru a život po osvobození. Každá fáze ukazuje, jak psychologické mechanismy a lidská psychika reagují na extrémní stres a utrpení.
Po válce Frankl založil rakouskou lékařskou společnost pro psychoterapii, stal se profesorem na vídeňské univerzitě a přednášel na univerzitách v USA. V roce 1985 obdržel cenu od Americké psychiatrické asociace za přínos v oblasti psychiatrie a náboženství. Franklova práce a jeho filozofie logoterapie ovlivnily mnoho lidí a zůstávají relevantní dodnes.
Viktor Frankl zemřel 2. září 1997. Jeho život a práce jsou inspirací pro všechny, kdo hledají smysl i v těch nejtěžších podmínkách. Franklův citát „ti nejlepší se nevrátili“ odráží jeho hluboké pochopení lidské existence a utrpení. Jeho odkaz žije dál nejen v jeho knihách, ale také v logoterapeutické praxi a v jeho vlivu na psychoterapeutickou komunitu.
Napsat komentář