Penny Licks

Představte si, že se procházíte Londýnem v 19. století, kdy se cena zmrzliny pohybovala kolem jedné penny. Avšak za tuto sladkou pochoutku jste mohli zaplatit mnohem vyšší cenu – své zdraví. Hygiena tehdejší společnosti byla na nízké úrovni, což se odrazilo v mnoha oblastech, včetně prodeje zmrzliny. Tato seminární práce se zaměří na vývoj zmrzliny v 19. století, zejména na to, jak se z luxusní pochoutky pro bohaté stala levná pochutina pro masy, a jakou roli hrála v šíření nemocí.

Historie zmrzliny a její dostupnost

Před migrační vlnou po napoleonských válkách byla zmrzlina luxusem, dostupným pouze bohatým. Absence chladicích zařízení, jako jsou dnešní ledničky a mrazáky, znamenala, že zmrzlina byla velmi drahá a komplikovaná na výrobu a uchovávání. Led se dovážel z přírodních zdrojů, jako jsou zmrzlé řeky a jezera, a uchovával se ve speciálních podzemních místnostech. Například z Norska bylo do Anglie dováženo až 500 000 tun ledu ročně.

Příchod italských přistěhovalců, zejména z Neapole a Sicílie, přinesl do Anglie nové recepty na jemnou a krémovou zmrzlinu, kterou dnes známe pod názvem gelato. Italští prodejci zmrzliny, známí jako „hokey-pokey men“, se usadili nejen na britských pobřežích, ale i ve velkých městech jako Londýn, Birmingham nebo Manchester.

Problémy s hygienou

Zmrzlina v 19. století však nebyla pouze chutnou pochoutkou, ale také zdrojem zdravotních rizik. Tehdejší hygienické standardy byly velmi nízké, což se odráželo i v způsobu, jakým byla zmrzlina prodávána. Jedním z nejznámějších příkladů jsou tzv. „Penny Licks“, skleničky, do kterých prodejci podávali malé porce zmrzliny za penny.

Skleničky Penny Licks byly problémové hned z několika důvodů. Nejenže jejich tlusté sklo vytvářelo iluzi většího množství zmrzliny, než reálně bylo, ale hlavní problém spočíval v tom, že se po použití zmrzlina neměnila. Zákazníci skleničku vrátili prodejci, který ji pouze otřel, nebo ponořil do špinavé vody, kde se mnohdy nacházely zbytky z předchozích zákazníků.

Teorie miasmatu a vznik bakteriální teorie

V 19. století byla většina nemocí připisována tzv. teorii miasmatu, která tvrdila, že nemoci se šíří zkaženým vzduchem a špatnými pachy. Teprve v druhé polovině 19. století začala vznikat moderní bakteriální teorie díky průkopníkům jako John Snow a Louis Pasteur. Snow zjistil, že cholera se šíří kontaminovanou vodou, což bylo klíčové pro pochopení šíření nemocí. Pasteur pak potvrdil, že za nemoci jsou zodpovědné malé organismy, čímž položil základy pro moderní mikrobiologii.

Kritika a zákaz Penny Licks

Postupně začalo být jasné, že nehygienické praktiky, jako byl prodej zmrzliny ve skleničkách Penny Licks, vedou k šíření nemocí. V roce 1915 vyšel v časopise The Lancet článek s názvem The Filthiest Trade in London, který přísně kritizoval tuto praxi. Autorem článku byl Dr. A. E. Thomas, který popsal, jak byly skleničky pouze rychle oplachovány ve špinavé vodě, čímž se zvyšovalo riziko přenosu nemocí, včetně tuberkulózy.

Problém Penny Licks byl částečně vyřešen díky vynálezu jedlého kornoutku, který začal postupně nahrazovat skleničky. V roce 1888 se objevil první recept na kornoutky v kuchařce Agnes Marshall, a na začátku 20. století byly patentovány stroje na jejich výrobu.

Závěr

Historie zmrzliny v 19. století je nejen příběhem kulinářského vývoje, ale také důkazem toho, jak nízké hygienické standardy mohly ovlivnit veřejné zdraví. Ačkoli dnes zmrzlinu považujeme za bezpečnou pochoutku, v minulosti mohla být její konzumace skutečným rizikem. Vývoj jedlého kornoutku a lepší porozumění bakteriím však přinesly změny, které nám umožňují si zmrzlinu užívat bez obav z nemocí.

Literatura

1. Thomas, A.E., The Filthiest Trade in London, The Lancet, 1915.
2. Snow, J., On the Mode of Communication of Cholera, 1855.
3. Pasteur, L., Etudes sur la bière, 1876.
4. Koch, R., Die Aetiologie der Milzbrand-Krankheit, Begründet auf die Entwicklungsgeschichte des Bacillus anthracis, 1876.