Maxmilián se narodil 6. července 1832 ve vídeňském Schönbrunnu. Pokřtili ho jménem Ferdinand Maxmilián Josef Maria – „Ferdinand“ po strýci císaři Ferdinandovi I. a „Maxmilián“ po bavorském králi Maxmiliánovi I. Jeho rodiče byli arcivévoda František Karel a Žofie Bavorská, ale na dvoře kolovaly fámy, že jeho skutečným otcem byl Napoleon II. Vyvrcholením jeho mládí byla přísná výchova pod dohledem baronky Louise von Sturmfeder a rozsáhlé vzdělání, zahrnující vojenské a diplomatické dovednosti.
Maxmiliánův život formovala rivalita s bratrem, budoucím císařem Františkem Josefem I. Zatímco jeho bratr byl uzavřený a strohý, Maxmilián si snadno získával přátele díky své vřelé a charismatické povaze. Už jako mladík byl svědkem brutálního potlačení revolucí v roce 1848, což v něm zanechalo odpor vůči násilným metodám vlády.
Po vojenské kariéře v rakouském námořnictvu, během níž podnikl cesty do exotických destinací, se Maxmilián zamiloval do brazilské princezny Marie Amélie, která bohužel zemřela na tuberkulózu. Sám se nakonec oženil s belgickou princeznou Charlottou, která sdílela jeho liberální smýšlení. Působil jako místokrál Lombardsko-benátského království, kde zmodernizoval infrastrukturu, ačkoliv jej kritizovali za výdaje a liberální postoje.
V roce 1864 byl pozván mexickými monarchisty, aby se stal císařem Mexika. Charlotta byla ambiciózní a přesvědčila ho k přijetí koruny. Po jeho příjezdu do Mexika závisel na francouzské vojenské podpoře Napoleona III., což ovšem vyvolalo politické napětí. Maxmiliánova snaha modernizovat zemi a zavést reformy byla vnímána s odporem republikánského vůdce Benita Juáreze a skončila tragicky – po několika letech bojů byl Maxmilián v roce 1867 zajat a popraven.
Maxmiliánova mexická kapitola se stala symbolem liberálního ideálu, který neuspěl v konzervativní realitě. Dodnes je považován za významnou, i když tragickou postavu habsburské historie.
Napsat komentář